Ortler Höhenweg

Král má korunu z ledu. Jmenuje se Ortler, měří 3 905 m a je nejvyšší horou Jižního Tyrolska, a taky nejvyšším vrcholem Východních Alp mimo skupinu Bernina. Do roku 1919 to byl nejvyšší bod celého Rakouska-Uherska. A vy kolem něj obejdete celý kruh.

Ortler Höhenweg (Alta Via dell'Ortles) není výlet. Je to okruh dlouhý zhruba 120 km, rozdělený do sedmi etap, každá na šest až devět hodin v nohách. Nastřádáte přes 8 000 m stoupání, to je jako vyjít devětkrát na Sněžku, jen s batohem a bez lanovky. Trasa obtáčí Národní park Stelvio, přechází ze Vinschgau v Jižním Tyrolsku do lombardské Valtelliny a zase zpátky. Start i cíl: Passo dello Stelvio, druhé nejvyšší silniční sedlo Alp.

Terén tady nechodí kolem horké kaše. První etapa vás pošle dolů ze Stelvia po slavných 48 serpentinách a mezi zbytky vojenských baráků. Protože tohle není jen krajina, je to bojiště. Hřeben Ortles-Cevedale byl nejvýše položenou frontou první světové války, tzv. Bílé války: zákopy, kaverny a artilerie nad 3 000 m, na místech, kam se dnes leze s cepínem. Ostnatý drát tu leží ve skalách sto let. Jdete dějinami, ne kolem nich.

Nejtvrdší kus přijde brzy. Druhá etapa ze vsi Stilfs k Düsseldorfer Hütte (2 720 m) nasype skoro 1 800 m stoupání v jednom zátahu, na tohle si šetřete lýtka i pokoru. Třetí den je hřebenovka přes vysokohorská sedla k Zufallhütte (Rifugio Nino Corsi, 2 294 m), kde vaří v porcích, co nemají špatné svědomí. Čtvrtá etapa je koruna celého okruhu: přechod ledovce k Rifugio Pizzini (2 457 m). Bez horského vůdce sem nelezte, trhliny neodpouštějí a lano tady není dekorace. Pizzini leží přímo u někdejší frontové linie.

Pak trasa překročí jazykovou i regionální hranici do Lombardie, sejde přes Sant'Antonio ve Valfurvě (1 788 m) k přehradním jezerům Lago di Cancano (1 960 m) a poslední etapou vás vytáhne zpátky nahoru na Stelvio, dalších skoro 1 800 m převýšení, ať víte, že to nebyla procházka. Celou dobu máte po boku skupinu ledovců Ortlerských Alp, masiv, kde leží kolem stovky ledovcových splazů.

Pro koho to je? Pro zdatné vysokohorské turisty s kondicí a hlavou. Obtížnost je vysoká: dlouhé denní úseky, převýšení, sneh a led i v létě, jedna etapa vyžadující ledovcovou výbavu a vůdce. Nováček na Höhenwegu tady nemá co dělat. Kdo má odchozené alpské treky a umí číst počasí, dostane jeden z nejsurovějších a nejtišších okruhů Alp.

Kdy jít? Sezona je krátká, červenec, srpen, září. Dřív leží na sedlech firn, později přituhne. Mimo tohle okno je ledovcová etapa hazard.

Jak rezervovat? Každou chatu si musíte zarezervovat zvlášť a s předstihem, Düsseldorfer Hütte, Zufallhütte, Rifugio Pizzini a další patří pod horské spolky a italská rifugia, obsazují se měsíce dopředu. Naplánujte si termíny etap, obvolejte nebo obešlete chaty jednotlivě a na ledovcovou etapu si domluvte horského vůdce. Bez rezervace a bez vůdce na ledovec se sem nevyplácí vyrazit.

Sedm dní kolem krále. Nahoru, na led, do zákopů první války, a zase zpátky na sedlo, odkud jste vyšli. Ortler vás celou dobu sleduje z výšky. Otázka není, jestli ho uvidíte, ale jestli mu stačíte.