Berliner Höhenweg

Osm dní. Sedm chat. Jeden okruh, ze kterého nesejdete pod dva tisíce metrů, dokud vás Zillertal nepustí zpátky dolů do Mayrhofenu.

Berliner Höhenweg není procházka po hřebeni. Je to hřebenovka, co dala jméno celé generaci horských chat, a pořádně si došlápne na vaše lýtka. Kolem sedmi tisíc výškových metrů nastoupáte a zase seběhnete za osm až devět dnů. To je jako vyjít pětkrát na Sněžku, jen s batohem, bez lanovky a s ledovcem přes údolí.

Trasa se jmenuje po berlínské sekci Německo-rakouského alpského spolku. Ti tu v 19. století stavěli chaty jako o závod. V roce 1879 tak vznikla Berliner Hütte, první chata v celém Zillertalu a dodnes jediná rakouská horská chata s památkovou ochranou (denkmalgeschützt od roku 1997). Nečekejte srub. Čeká vás secesní palác na 2 042 metrech uprostřed Zemmgrundu, s jídelnou, která vypadá spíš jako sál lázeňského domu než horská chata. Na začátku 20. století tu měli vlastní elektrárnu, pekárnu i telegraf. Tohle je vrchol celé trasy, a to nemyslíme nadmořskou výškou.

Nejvýš se dostanete jinde. Klíčová etapa vede z Furtschaglhausu (2 295 m) přes Schönbichler Horn, 3 134 metrů, nejvyšší bod trasy. Poslední metry po žulových deskách jištěných lanem, a nahoře se otevře pohled na ledovcové kolosy: Hochfeiler, Großer Möseler, Schwarzenstein, Turnerkamp. Zillertalský hlavní hřeben v celé parádě. Tohle je zároveň fyzicky i technicky nejtěžší úsek, potřebujete jistý krok a hlavu, co nezatočí nad exponovaným terénem.

Cestou spíte v chatách, které samy o sobě vyprávějí. Gamshütte (1 921 m) na první den, s výhledem do celého údolí. Friesenberghaus (2 498 m) nad tyrkysovým jezerem Friesenbergsee, postavené v letech 1927–1931 sekcí Donauland, která vznikla na protest proti antisemitismu ve spolku a chatu proměnila v symbol tolerance. Dál Furtschaglhaus, legendární Berliner Hütte, Greizer Hütte, Kasseler Hütte a nakonec Karl-von-Edel-Hütte (Edelhütte, 2 238 m) nad Mayrhofenem, odkud sejdete zpátky do údolí.

Pro koho to je. Pro zdatné vícedenní trekaře, co zvládnou šest až devět hodin chůze denně den za dnem, umějí přejít firnové pole a nezmrznou nad zajištěným úsekem. Obtížnost: náročná. Není to trasa na první hut-to-hut trek v životě. Ale když už nějaký kilometr v nohách máte, tohle je jedna z nejkrásnějších hřebenovek východních Alp.

Kdy vyrazit. Sezona je krátká, zhruba od konce června do konce září, podle sněhu. Nejjistější okno je červenec a srpen, kdy jsou všechny chaty v provozu a firnová pole na výstupech na Schönbichler Horn jsou schůdná. V červnu a září počítejte se zbytkovým sněhem ve výškách.

Jak rezervovat. Chaty patří sekcím Alpského spolku (DAV/ÖAV) a v hlavní sezoně bývají plné týdny dopředu. Lůžka si rezervujte předem, ideálně přes rezervační systém Alpenvereinu nebo přímo na webu každé chaty. Členství v Alpském spolku se vyplatí hned dvakrát: nižší cena za nocleh a přednost při rezervaci. Startuje se i končí v okolí Mayrhofenu a Finkenbergu, odkud se nejsnáz dostanete lanovkami a údolními autobusy.

Devět dní. Nejstarší chata Zillertalu. Ledovce na dosah a hřeben, který si pamatuje první horolezce, co sem před sto padesáti lety přišli objevovat, kudy vlastně jde jít. Otázka nezní jestli, ale kolik lůžek zbyde, až se rozhodnete.