Karnský hřebenový trek

Sto let starý ostnatý drát. Zákopy vytesané do skály. Kaverny, ze kterých táhne chlad i v červenci. A vy jdete přesně po té čáře, kde se dva roky mlely rakousko‑uherská a italská armáda o pár metrů kamení.

Vítejte na Karnische Höhenweg. Trasa číslo 403, přezdívaná Friedensweg, Cesta míru. 156 km po hlavním hřebeni Karnských Alp, přesně po rakousko‑italské hranici, od Sillianu ve Východním Tyrolsku až dolů do údolí u Arnbachu. Tohle není náhodná stezka. Je to bývalá horská fronta z let 1915 až 1917, kterou po válce nikdo nechtěl, a od 70. let z ní horalé udělali nejsilnější dálkovou hřebenovku Alp, co si pamatuje, proč se do hor nechodí střílet.

Čísla, ať víte, do čeho jdete. 156 km, 8 500 m nastoupáno, 8 až 11 dní. Obtížnost hard, a myslí to vážně: exponované hřebeny, suťová sedla, krátké lanem jištěné pasáže, místa, kde se nesmíte bát hloubky ani vlastního kroku. Jistota nohy a pevná hlava nejsou doporučení, jsou vstupenka. Kdo se na kluzké suti klepe, ať začne jinde.

Terén čte válku. Západní část za Sillianem je ta divočejší, skála, sníh do půlky léta, hřeben jako ostří. Čím dál na východ za Plöckenpass a Nassfeld, tím měkčí kopce a rozkvetlé pastviny. Ale to nejsilnější je pořád pod nohama: zákopy, drátěné zátarasy a vytesané pozice, které tu leží víc než sto let, jako by fronta odešla teprve loni.

Etapy a chaty, reálná jména, žádné výmysly. Startuje se na Sillianer Hütte (2 447 m), první noc rovnou vysoko. Druhý den Obstansersee‑Hütte nad stejnojmenným jezerem. Třetí zastávka je klenot: Filmoor‑Standschützen‑Hütte ve 2 350 m, jedna z nejvýš položených chat na trase, postavená roku 1977 a pojmenovaná po standschützech, domobraně, co tady na hřebeni válčila. Dál Porze‑Hütte, pak Hochweißstein‑Haus. Šestá noc patří nejslavnější boudě celé trasy, Wolayersee‑Hütte (1 960 m) leží u ledovcového jezera Wolayersee, přímo v kotli, kde se za války bojovalo; kolem dodnes rezaví pozice a stojí válečný památník. Kdo má kůži jako mrož, může si v jezeře i zaplavat. Sedmá etapa vede na Zollnersee‑Hütte a odtud už se hřeben pomalu sklání k civilizaci.

A výhledy? Nad tím vším trůní Monte Coglians, italsky Hohe Warte, 2 780 m, nejvyšší vrchol Karnských Alp. Na jednom z hraničních sedel visí Zvon míru (Friedensglocke), který zní přes obě strany hranice, přes obě řeči. Jasný smysl celé cesty v jednom tónu.

Pro koho to je. Pro zkušené hřebenáře, co zvládnou vícedenní hut‑to‑hut trek se vším všudy: nést si věci, spát na chatě, jít i za nepohody. Není to rodinná procházka a není to ferrata pro adrenalin, je to poctivá vysokohorská túra s dějinami pod podrážkou.

Kdy jít. Okno je úzké: od poloviny července do konce září, podle sněhu. Dřív leží v sedlech firn, později hrozí první nadílka. Mimo tohle okno jsou chaty zavřené a hřeben nemilosrdný.

Jak rezervovat. Chaty patří pod Alpenverein a v hlavní sezoně se plní. Rezervujte předem, provozovatelé prosí minimálně týden dopředu, některé boudy mají i online rezervaci, jinde stačí telefon. Členství v alpském spolku vám sráží cenu noclehu a v nouzi otevírá dveře. Naplánujte etapy podle své kondice, ne podle rekordu, hřeben si počká.

156 km po linii, kde kdysi rozhodovalo pár metrů kamení o životech. Dneska tudy jdete vy, s batohem a zvonem míru v zádech. Půjdete?