Stubaier Höhenweg

Osm chat, sedm etap, jeden okruh, a mezi startem a cílem se skoro pořád držíte nad dvěma tisíci metrů, dokud vás Stubaital nepustí zpátky dolů do Neustiftu.

Stubaier Höhenweg není hřebenovka pro každého. Je to vysokohorský traverz Stubaiských Alp, co vám za 83 km naměří kolem 6 200 m stoupání. Přeloženo do nohou: každý den vylezete a zase slezete výškový rozdíl jako na pořádnou třítisícovku, a druhý den nanovo. Nesejdete do vesnice, nespíte v hotelu. Spíte na chatách Alpenvereinu, mezi kamenem a ledovci.

Terén tomu odpovídá. Úzké pěšiny, suť, balvanová pole, pár úseků jištěných ocelovým lanem a žebříky. Žádná klasická ferrata, ale jistý krok a hlava, co se nezatočí nad srázem, tady nejsou doporučení, jsou podmínka. Za odměnu máte panorama, které v Tyrolsku hned tak nenajdete: Zuckerhütl (3 507 m) jako nejvyšší vrchol Stubaiských Alp, Wilder Freiger (3 418 m) a ostrý Habicht (3 277 m), co vám kouká přes rameno skoro celou cestu.

Okruh startuje i končí v Neustiftu ve Stubaitalu a navléká chaty jako korálky na šňůru. Den 1: výstup z údolí na Starkenburger Hütte (2 237 m), kterou v roce 1900 postavila starkenburská sekce Německého alpského spolku. Den 2: přechod na Franz-Senn-Hütte (2 147 m), chatu pojmenovanou po knězi Franzi Sennovi, jednom z průkopníků alpské turistiky, který ji roku 1885 rozjel s dvanácti seníky místo postelí. Dnes je to jedna z nejznámějších základen ve východních Alpách.

Dál to jde v podobném rytmu. Neue Regensburger Hütte (2 286 m) z let 1930/31, s výhledem na Ruderhofspitze a Habicht. Dresdner Hütte (2 308 m), postavená už roku 1887 drážďanskou sekcí, dnes na dohled od stubaiského ledovce. Pátá etapa vás dovede na Sulzenauhütte (2 191 m) kolem tyrkysové Blaue Lacke, ledovcového jezírka, které vypadá jako natřené fixem. Šestá končí na Nürnberger Hütte (2 278 m) z roku 1886, cestou míjíte Grünausee. Sedmá vede na maličkou, rustikální Bremer Hütte (2 413 m), kterou v roce 1897 postavila brémská sekce. A závěr, osmá etapa na Innsbrucker Hütte (2 369 m) pod mohutným Habichtem, patří k nejnáročnějším z celého okruhu: tři strmé výšvihy po sobě, než dojdete k chatě, o kterou se od roku 1949 starají rodiny Egger a Hofer.

Pro koho to je? Pro ostřílené turisty, co už mají v nohách vícedenní treky a nedělá jim problém osm hodin v suti. Ne pro první hut-to-hut, ne pro děti, ne pro nikoho, kdo se nad expozicí zapotí. Kdo tohle splňuje, dostane jeden z nejhezčích okruhů rakouských Alp.

Kdy vyrazit? Sezona běží od července do září. Do poloviny června leží na sedlech a v žlabech často sníh a jištěné úseky bývají zaledněné, dřív než chaty naplno otevřou, nemá cenu spěchat.

Jak rezervovat? Chaty patří sekcím Alpského spolku (ÖAV a DAV), takže se rezervuje u každé chaty zvlášť, ideálně s polopenzí, ať neřešíte jídlo. Členství v Alpenvereinu vám sráží cenu noclehu a v případě nouze i pojištění. Booknout dopředu, obzvlášť v srpnu; volná lůžka na poslední chvíli tady nejsou samozřejmost.

Sedm etap. Osm chat. A pořád ten Zuckarhütl na obzoru, co vám připomíná, kde přesně jste. Vysoko.