Bärentrek

Kdysi tudy chodili medvědi. Dneska vy, a batoh na zádech.

Bärentrek nese jméno po časech, kdy tenhle kout Bernských Alp patřil divé zvěři a stěží pár pastevcům. Medvědi jsou pryč. Divočina zůstala. Šest dní, sto kilometrů, přes sedm tisíc metrů nahoru a zase dolů, to je jako vyjít pětkrát na Sněžku, jenže mezi vámi a vrcholy stojí ledovec Blüemlisalp a trojka, kterou zná celý svět: Eiger, Mönch a Jungfrau.

Není to náhodná trasa. Bärentrek je šest nejdivočejších etap dálkové Via Alpiny 1, vykrojených z Bernského Oberlandu mezi Meiringenem a Lenkem. A na rozdíl od hřebenovek, co vás týden nepustí dolů, tenhle trek dýchá jinak: každý večer scházíte do údolí, do vesnice s postelí a teplou večeří, Grindelwald, Lauterbrunnen, Mürren, Griesalp, Kandersteg, Adelboden. Ráno zase nahoru přes sedlo. Nádech, výdech. Šestkrát.

Terén se ale nemazlí. Den, kterému se tu neřekne jinak než královská etapa, vede z Griesalpu přes Hohtürli, s 2778 m nejvyšší bod celé trasy. Poslední metry výstupu jsou schody vytesané a naskládané do sutě, kolena si je zapamatují. Nahoře čeká odměna: Blüemlisalphütte SAC ve 2840 m, přilepená k ledovci, s panoramatem, za které by leckterá chata prodala duši. Kdo tu přespí, vidí Eiger, Mönch a Jungfrau z první řady a ráno vykročí do dne, který ještě neomrzel.

Druhý zářez do paměti udělá Sefinenfurgge. Sedlo se strmým sestupem po drolivé břidlici, kde vás dřevěné schody vedou dolů jako po žebříku opřeném o horu. A pak Oeschinensee, jezero pod stěnami Blüemlisalpu, součást území, které UNESCO zapsalo jako Světové přírodní dědictví Jungfrau–Aletsch. Barva vody, kterou nejde popsat, jen zažít.

Cestou míjíte místa, co znáte, i když jste tu nikdy nebyli. Grosse Scheidegg s prvním výhledem na severní stěnu Eigeru. Mürren nad srázem Lauterbrunnenu, údolí sedmdesáti dvou vodopádů. Adelboden a Hahnenmoospass, odkud vás k Lenku doprovází silueta Wildstrubelu. Poslední etapa je po těch předchozích skoro procházka, a to je milosrdné, protože nohy už mají svoje.

Pro koho to je. Ne pro začátečníka na první vícedenní túře, ale ani pro nadčlověka. Obtížnost je střední, technicky nic přes ferratu (žádnou tu nenajdete), ale kondice se počítá. Denně kolem patnácti kilometrů a přes tisíc metrů stoupání, den za dnem. Když ujdete pořádný celodenní výšlap a druhý den zas, Bärentrek vás vezme.

Kdy jít. Je to vysokohorská letní záležitost. Sedla jsou vysoká a strmá, sníh v nich drží dlouho, reálné okno je od poloviny července do poloviny září. Dřív riskujete firn ve stráních, později počasí, které v těchhle výškách nedělá vtipy.

Jak to zařídit. Vesnická ubytování si rezervujete přímo v hotýlcích a penzionech. Horské chaty typu Blüemlisalphütte spadají pod Švýcarský alpský klub (SAC) a v hlavní sezoně se rezervují předem, online přes chatu nebo SAC, přijít na Hohtürli a doufat v volné lůžko je hazard, který se v srpnu nevyplácí. Batoh vám navíc na Bärentreku můžou vozit z místa na místo, protože spíte v údolích; nahoru pak jdete nalehko.

Sto kilometrů. Šest sedel. Jeden ledovec, který vidíte z postele.

Medvědi to tu měli rádi. Vy taky budete.