Adlerweg Východní Tyrolsko

Dva velikáni Vysokých Taur. A jedna cesta, co vás mezi nimi protáhne.

Adlerweg Osttirol startuje u nohou Großvenedigeru (3657 m) ve Strödenu a devět dní nato vás vyklopí pod Grossglocknerem, nejvyšší horou Rakouska. Mezi tím: 93 km, kolem 8000 m stoupání a přesně tolik klesání, většina trasy v pásmu 2000–2500 m. Tohle není víkendová vyhlídka. Je to devítidenní hut-to-hut trek napříč Národním parkem Hohe Tauern, kde se ledovce lesknou na dohled a signál většinou mlčí.

Jméno nese po orlu, Adlerweg, Orlí stezka, je značka celého Tyrolska a tahle východotyrolská větev je jeho nejdivočejší kus. Osm tisíc metrů nahoru za devět dní, to máte v nohách jako pětkrát na Sněžku, jen s batohem, bez lanovky a pořád nad hranicí lesa.

Charakter? Vysokohorský chodník, který se drží výšky. Sedla se překonávají přes 2800 m, pod nohama se střídá suť, travnaté svahy a morény, na obzoru silně zaledněný Großvenediger se svými ledovci Schlatenkees a Obersulzbachkees. Nejde o jednu velkou ferratu, v datech trasy žádná vedená není. Jde o expozici, dlouhé dny a samotu. Proto: jistá noha, hlava bez závratí a alpská zkušenost jsou podmínka, ne doporučení.

Etapy vás vedou od chaty k chatě jako korálky na šňůře. Den první stoupá ze Strödenu na Johannishütte (2121 m), jednu z nejstarších chat pod Großvenedigerem, postavenou už roku 1858. Druhý den je nejtvrdší: přes tisíc metrů nahoru na Eisseehütte (2521 m), pojmenovanou po ledovém jezeře. Následuje Bonn-Matreier Hütte (2750 m), nejvýše položená noclehárna trasy, balkon nad Virgentalem. Pak Badener Hütte (2608 m) přímo pod ledovci Venedigeru. Pátý den sestoupíte do údolí na Matreier Tauernhaus (1512 m), nejnižší bod, kde si nohy na chvíli oddechnou. Šestý den zpátky vzhůru na Sudetendeutsche Hütte (2656 m) v Granátové skupině (Granatspitzgruppe), sedmý přes staré tauernské přechodové místo na Kalser Tauernhaus (1755 m). Osmý den vrcholí na Stüdlhütte (2801 m), nejvyšší chatě celé trasy, a tady zbystří každý Čech: založil ji roku 1868 pražský obchodník Johann Stüdl a byla vůbec první chatou Německého alpského spolku. Devátý den sestup pod Grossglockner na Lucknerhaus (1918 m). Konec. Nohy hlásí, oči si pamatují.

Pro koho? Pro zdatné trekaře, co už mají za sebou vícedenní horské přechody a nebojí se exponovaného terénu ani večera bez sprchy. Rodinná procházka to není. Kdo hledá měkčí start, ať si nechá tuhle trasu na později.

Kdy vyrazit? Sezona běží zhruba od poloviny června do poloviny září, kdy jsou horské chaty otevřené a sněhová pole na sedlech schůdná. Mimo to se dveře zavírají a počasí ve Vysokých Taurách nebere ohledy.

Jak rezervovat? Chaty na trase spravují sekce alpského spolku (Alpenverein), takže noclehy si zamluvte předem, přímo u chaty nebo přes rezervační systém Alpenverein. Polopenze je standard: teplá večeře, snídaně, matrace v Lageru. V hlavní sezoně, hlavně o víkendech, se plné chaty neomlouvají, kdo nerezervoval, spí venku.

Devět dní. Devět chat. Dva velikáni na obou koncích. A mezi nimi orlí let po hřebeni Vysokých Taur, kde si každý metr převýšení musíte odsloužit vlastníma nohama. Přiletí orel zadarmo. Vy poletíte pěšky.